ozonová terapie O3 podpora imunity Ostrava IKM

Ozonová terapie a imunita: Jak ozon podporuje obranyschopnost organismu

Ozonová terapie využívá směs kyslíku a ozonu k aktivaci přirozených obranných mechanismů organismu. Zajímavostí je, že lidský imunitní systém při obranných reakcích vytváří silné oxidativní molekuly s podobným účinkem, které pomáhají ničit bakterie a viry. V článku vysvětlujeme, jak ozon ovlivňuje oxidační stres, mitochondrie a imunitní systém.

Co je ozonová terapie?

Ozonová terapie je léčebná metoda využívající směs kyslíku a ozonu, která může aktivovat přirozené antioxidační systémy organismu, modulovat imunitní odpověď a podporovat buněčnou energetiku. Patří mezi přístupy moderní integrativní medicíny, které využívají řízený oxidativní impuls k aktivaci vlastních ochranných a regeneračních mechanismů těla.
Ozonovou terapii provádíme také v naší klinice IKM – Institut komplexní medicíny v Ostravě, kde využíváme moderní přístroje pro bezpečné a kontrolované podání ozonu.

Úvod

V posledních desetiletích se v medicíně stále častěji objevuje otázka: co mají společného většina chronických onemocnění moderní civilizace?Ať už jde o kardiovaskulární choroby, metabolické poruchy, neurodegenerativní onemocnění nebo chronické záněty, stále více výzkumů ukazuje na jeden společný biologický mechanismus – dlouhodobý oxidační stres a narušenou buněčnou rovnováhu .Oxidační stres vzniká tehdy, když je rovnováha mezi tvorbou reaktivních kyslíkových molekul a antioxidačními systémy organismu dlouhodobě narušena.K tomuto stavu mohou přispívat různé faktory moderního životního stylu, například:

chronický psychický stres
nedostatek pohybu
průmyslově zpracovaná strava
znečištěné ovzduší a environmentální toxiny
kouření a nadměrná konzumace alkoholu
nedostatek spánku

Tyto faktory mohou vést ke zvýšené produkci ROS (Reactive Oxygen Species – reaktivní formy kyslíku), které postupně poškozují buněčné struktury, narušují funkci mitochondrií a oslabují přirozené obranné mechanismy organismu.Dlouhodobý oxidační stres je dnes považován za jeden z klíčových biologických procesů spojených se stárnutím a rozvojem mnoha chronických onemocnění (Scassellati et al. 2020).Moderní medicína se proto stále více zaměřuje na strategie, které mohou aktivovat vlastní ochranné a regenerační mechanismy organismu.Jedním z přístupů, který je v posledních desetiletích intenzivně studován, je medicinální ozonová terapie, která může prostřednictvím řízeného oxidativního impulzu aktivovat antioxidační systémy a podporovat adaptivní odpověď organismu (Bocci 2002).

Oxidační stres jako společný biologický mechanismus mnoha onemocnění

Reaktivní kyslíkové molekuly vznikají v organismu přirozeně například během buněčného metabolismu nebo při aktivaci imunitních buněk.Za normálních okolností je jejich produkce vyvážena antioxidačními systémy organismu.Pokud však dochází k jejich dlouhodobému nadbytku, může dojít k poškození důležitých buněčných struktur, například:

buněčných membrán
proteinů
DNA
mitochondrií

Tento proces je označován jako oxidační stres.Oxidační stres je dnes spojován s celou řadou chronických onemocnění, například:

kardiovaskulární choroby
metabolický syndrom
diabetes mellitus
neurodegenerativní onemocnění
chronické záněty

Právě proto se moderní medicína stále více zaměřuje na strategie, které mohou obnovit redoxní rovnováhu organismu.

Jak reaguje lidské tělo na ozon

Ozon (O₃) je molekula složená ze tří atomů kyslíku. V medicíně se používá ve velmi přesně kontrolovaných koncentracích jako směs kyslíku a ozonu.Po kontaktu s biologickými tekutinami se ozon velmi rychle rozpouští a reaguje s lipidy a dalšími molekulami přítomnými v plazmě.Výsledkem těchto reakcí je vznik krátkodobých signálních molekul, zejména:

H₂O₂ (peroxid vodíku)
produkty oxidace lipidů

Tyto molekuly fungují jako biologické signály, které spouštějí adaptivní reakci organismu (Bocci 2002).

Hormesis: proč může krátkodobý oxidativní impuls posílit organismus

Důležitým konceptem při vysvětlování účinků ozonové terapie je biologický princip známý jako hormesis.Hormesis označuje situaci, kdy malý a kontrolovaný stresový podnět aktivuje ochranné a adaptační mechanismy organismu.Podobný princip lze pozorovat například při:

fyzickém tréninku
saunování
vystavení chladu
kalorickém omezení

Krátkodobý stres vede k aktivaci regeneračních procesů, které zvyšují odolnost organismu.Podobným způsobem může kontrolovaný oxidativní impuls vyvolaný ozonem aktivovat buněčné obranné systémy (Bocci 2002).

Aktivace antioxidačního systému (Nrf2)

Jedním z klíčových mechanismů je aktivace transkripčního faktoru Nrf2 (Nuclear factor erythroid-2 related factor 2).Nrf2 funguje jako hlavní regulátor buněčné obrany proti oxidačnímu stresu.Po jeho aktivaci dochází ke zvýšené produkci antioxidačních enzymů, například:

superoxid dismutázy
katalázy
glutathionperoxidázy

Tyto enzymy pomáhají neutralizovat volné radikály a obnovovat buněčnou rovnováhu.Výzkum naznačuje, že ozon může modulovat Nrf2-závislou antioxidační odpověď a tím přispívat k ochraně buněk před chronickým oxidačním stresem (Scassellati et al. 2020).

Mitochondrie a buněčná energie

Mitochondrie jsou klíčové organely zodpovědné za produkci energie v buňkách.Kromě energetického metabolismu se podílejí také na regulaci:

imunitních reakcí
zánětu
buněčné signalizace
procesu stárnutí

Mitochondriální dysfunkce je dnes spojována s řadou chronických onemocnění.Některé studie naznačují, že ozonová autohemoterapie může zlepšit parametry mitochondriální bioenergetiky a zvýšit tzv. bioenergetický index zdraví buněk (BHI) (König & Lahodny 2022).

Antimikrobiální a antivirové účinky ozonu

Vedle svého vlivu na buněčné regulační mechanismy je ozon znám také svými antimikrobiálními vlastnostmi.Ozon je silné oxidační činidlo, které může reagovat s biologickými strukturami mikroorganismů. Při kontaktu s jejich buněčnými membránami dochází k oxidaci lipidů a proteinů, což může narušit jejich strukturální integritu.Výzkum naznačuje, že ozon může působit proti širokému spektru patogenů, včetně:

bakterií
virů
hub
některých parazitů

Mechanismus tohoto účinku spočívá především v oxidaci lipidových membrán mikroorganismů a thiolových skupin proteinů, což může narušovat jejich metabolické procesy a schopnost reprodukce.Zajímavým faktem je, že lidský imunitní systém je sám schopen produkovat molekuly podobné ozonu během aktivace neutrofilů při boji s patogeny. Tyto oxidativní reakce jsou přirozenou součástí obranné strategie organismu a ukazují, že kontrolované oxidační procesy hrají v imunitním systému důležitou roli.

Ozonová terapie a imunitní systém

Imunitní systém je komplexní regulační síť, která musí neustále udržovat rovnováhu mezi aktivací obranné reakce a kontrolou zánětu.Moderní výzkum naznačuje, že ozonová terapie může ovlivňovat některé zánětlivé mediátory a cytokiny, čímž může přispívat k vyváženější imunitní odpovědi organismu.Díky těmto mechanismům je ozonová terapie zkoumána jako podpůrný přístup u stavů spojených s:

chronickým zánětem
metabolickými poruchami
sníženou regenerací
oslabenou adaptací organismu na stres

Závěr

Moderní medicína stále více ukazuje, že zdraví organismu je úzce spojeno s rovnováhou mezi oxidativními procesy, zánětem a buněčnou energií.Ozonová terapie představuje přístup, který může prostřednictvím řízeného oxidativního impulzu aktivovat přirozené obranné mechanismy organismu a podpořit jeho adaptační schopnost.Právě schopnost aktivovat vlastní regenerační systémy těla je jedním z důvodů, proč se ozonová terapie stává stále častěji součástí moderní integrativní medicíny.

Zdroje

Bocci V.
Ozone: A New Medical Drug.
Springer, Dordrecht, 2011.
Scassellati C. et al.
Ozone as a bioactive molecule and modulator of Nrf2 pathways in oxidative stress.
International Journal of Molecular Sciences. 2020.
König B., Lahodny J.
Ozone high dose therapy (OHT) improves mitochondrial bioenergetics in peripheral blood mononuclear cells.
Translational Medicine Communications. 2022.
Madrid Declaration on Ozone Therapy
International Scientific Committee of Ozone Therapy (ISCO3).
3rd edition, Madrid, 2015.